Léčba epilepsie.
Je těžké uvěřit, že ještě před dvěma lety se tento chlapec neobešel bez silných antiepileptik a jeho vývoj se výrazně zpozdil. Díky léčbě Leva Levita Tim přestal léky užívat a jeho záchvaty zcela ustoupily. Navíc se začal intelektuálně rozvíjet, komunikoval s lidmi i vrstevníky ve škole. Krásně zpívá a hraje na kytaru.
— Řekni mi, umíš zpívat písničky? Co rád děláš?
— Rád/a zpívám.
— Hraješ na kytaru?
— Pouze (nesrozumitelné.)
— Co jiného umíš? Umíš zpívat písničky?
- Může.
— Jaké písně budete zpívat?
- Všechny možné věci, které jsou potřeba.
— Řekněte mi prosím, v jakém stavu bylo dítě, když jste k nám přišla?
— Na kliniku jsme přišli před dvěma lety.
— Jaká je diagnóza?
— Diagnostikována epilepsie.
— Mentální retardace?
- Mentální retardace.
— Jak dlouho trvaly epileptické záchvaty?
— Byly vážné, bylo tam 6 útoků denně.
— Jak se choval po útocích?
— Cítila jsem se opravdu špatně, potřebovala jsem spát.
— Bral nějaké léky?
— Bral jsem psychofarmaka.
— Kolik pilulek denně?
— Nejdřív 1 ráno, 1 večer. Pak 1,5 ráno, 1,5 večer.
— Jaký lék?
- Tegretol.
— Jaký byl jeho vývoj?
— Byl jsem hodně pozadu.
— Jaká byla tvá nálada?
„Byl nervózní, neustále agresivní. A byl mentálně postižený; neuměl číst; znal některá písmenka, ale zapomínal je a pak si je pamatoval…“
Takže jsme začali s léčbou. Postupně jsme snižovali dávky léků, že? Začal je brát méně často. Jak se jeho stav vyvíjel? Co se během léčby změnilo?
— Téměř všechno se začalo měnit.
- Co přesně?
— Útoky pominuly – teď už prakticky žádné útoky nejsou.
— Nedáváme teď léky?
„Ne, už dlouho jsme mu žádné léky nedávali. A jeho vývoj je opravdu pozoruhodný. Umí číst. Jeho počítací schopnosti jsou stále slabé, ale už je schopen provádět nějaké výpočty. Dříve vůbec nechápal, co po něm kdo chce.“
— Jak se začal chovat ve svém prostředí – s těmi kolem sebe?
- Můžu ho poslat do obchodu, bez problémů si to koupí.
— Produkt, co? Začal hrát na kytaru?
— Začal hrát na kytaru. A začal s lidmi normálně komunikovat. Lidé s ním mluví.
— Dokázal předtím mluvit s lidmi kolem sebe?
— Ne, dřív, když se k němu někdo přiblížil, se nějak divoce odtažitě vzdálil a pro cizího člověka bylo těžké s ním komunikovat.
- A teď?
- A nyní pokoj se sousedy a se všemi lidmi.
— Koho znáš ze svých sousedů, Time? Znáš všechny své sousedy, své přátele? Máš nějaké přátele, Time?
— Jen ve škole. (Zbytek jsem nerozuměl)
— Řekněte mi, co se u něj ještě změnilo – vývoj, inteligence, komunikace?
„Ano, všechno se změnilo. Stal se z něj úplně jiný člověk. Teď s ním můžu komunikovat klidně, jako s normálním člověkem. Před dvěma lety jsem s ním nemohl komunikovat; musel jsem se mu přizpůsobit – jeho nervozitě, jeho vývoji – všechno se muselo brát v úvahu, kalkulovat. Teď s ním jednám klidně, jako s každým.“
— A žádné záchvaty nejsou, že?
- Ne.
— Udělal jsi vyšetření?
- Ano, provedli jsme vyšetření.
- Ukaž mi to.
— Co jste dělal/a? Jaké testy jste provedl/a?
- AJ.
- Tak no tak, ukážeme vám to všem.
„S léčbou jsme velmi spokojeni. Naprosto nadšení. Je to přesně to, co jsme potřebovali. Co jsme chtěli.“
— Přestal jsi brát léky?
- Ano.
— Máte teď nějaké křeče?
- Žádné křeče, nic.
— Udělalo dítě nějaký intelektuální pokrok?
- Ano.
— Stal se rozumným, chápavým... Slyšel jsem ho zpívat (nesrozumitelné.)
- Zpívá.
— Volají ho?
— Volají ho. Zpívá jak ve škole, tak na všech koncertech, kde je sólistou.
- Dobrý.
— Taky jsem zapomněl říct, že levou stranu čela měl užší, ale teď je to srovnané.
— Zvedněte to a ukažte to znovu. Co tam bylo? Bylo to zúžené?
— Byla zúžená. Na levé straně byla mnohem užší.
— Teď je to srovnané, že?
— Teď je to srovnané.
- Velmi dobře. A hraješ hry na (nesrozumitelné.)
— Mapy.
— Jaké karty hraješ? Televizní hry?
— Mapy v televizi a na (neslyšitelné)
— Výborně. Šachy? Hrajete šachy?
— V televizi.
- Výborně.
